Báseň - Po šedým pláštěm
23.09.2020
POD ŠEDÝM PLÁŠTĚM
Chci snad moc, když toužím po lásce?
Je to vryté na každé mojí vrásce.
Dnes vidím jen samé násilí,
mé slzy tiše padají do obilí.
Sedím tu sama a rozjímám,
zdali s tím něco dělat hodlám.
Chci snad moc, když si přeji spravedlnost?
Kde je, ta naše malá nepatrnost?
Ve vzduchu cítím zášť,
myslím, že má velkou moc, tenhle šedý plášť.
Přeji si rozepnout jeho knoflíky,
zahodit je a navždy je ztratit, proklaté milníky.
Chci snad moc, ptám se sama sebe,
aby děti byly šťastné a hrály si vždy vesele?
Copak musí také čelit,
jak v jejich věku umět v životě správně bruslit?
Začínám se ztrácet v přednostech.
Kdo je švihák a kdo má pech?
Tak moc si přeji ti říci,
že není jenom rub, líc a stopka na tvé hranici.
Zvedni oči, člověče!
Podívej se a uvidíš lvíče.
Ano, to jsi ty, támhle v odrazu.
Neboj se toho, kolik potřebuješ důkazů?
Toužím, abys pochopil ten prostý smysl,
nebuď jako nějaký těžký průmysl.
Odhoď plášť, zbav se stínu,
nechceš přece tak brzo pod hlínu.
Ptám se znovu, chci snad moc, když si přeji lásku?
Ne, nestačí si jen přát, ale sundat si falešnou masku.